Karel (náš Kája), milovník života, činorodý gentleman, dobrosrdečný, laskavý, vřelý i náročný kamarád – to je náš pohled na Káju

Karel přišel mezi nás do Pokratic zhruba před 20 roky. Nevíme přesně kdy, prostě přišel a začlenil se mezi nás, tehdy partu chlapů.

Bylo to v mezidobí mezi slety, kdy byl čas na sportovní zápolení a to se Karlovi moc líbilo – košíková, florbal, ale zejména fotbal, to bylo jeho. Ale stále více toužil po tom, aby si zacvičil na všesokolském sletu, který se připravoval na přelom tisíciletí, tedy na rok 2000.

Nácvik, dokonce s mezinárodní účastí, cvičil s námi exotický veneuzelčan Angel, probíhal s Karlovou důsledností, náročností a precizností. Chtěl, abychom se připravili co nejlépe a v Praze si to prostě užili. Bohužel Karla schvátil těžký zápal plic a naše vystoupení oplakal v litoměřické nemocnici. Jeho reakce byla jasná, uděláme slet v Oknech. Ten se uskutečnil 30.9.2000, na travičce a značkách , které tam Karel přímo vymazlil.

V následujících letech, ještě v plně mužské sestavě, jsme secvičili parodii na chlapecké blbnutí na lavičce a vystoupili např. na sokolském plese v Roudnici a Chomutově. Vrcholem byla naše účast na FS05 v Olomouci. Z Karlova daru „žluté kačenky“ se stal náš maskot, který nás provázel na všech vystoupeních několik roků.

Postupně se naše parta rozrůstala i o ženy a tak jsem se rozhodli, že si slet 2006 užijeme společně s nimi. POHODA (název skladby), s pivními bednami a dvěma partnerkami, se Karlovi zamlouvala, nic nenechával náhodě, dobře se připravil a v červenci 2006 si užil slet, sletový průvod i diváckou kulisu celé své velké rodiny. Symbolický byl návrat domů do Oken a přivítání se se svou drahou manželkou Alenou – opravdu vřelé a krásné přivítání, plné lásky a radosti.

V dalších letech nás Pohoda provázela i na FS08 v Olomouci, ve vzpomínkách s pyžamovými párty. Každý výjezd byl pro nás, ale pro Karla snad nejvíc, i kulturním a turistickým zážitkem, poznávání míst a lidí byla jeho velká záliba.

Karel se také stal průkopníkem nových netradičních sportů (KUBB, mölkky, woodball). Dokonce nás donutil vybudovat si příslušné hřiště, tvrdě trénoval a zúčastňoval se různých zápolení a soutěží v těchto sportech. Jeden z turnajů uspořádal i v Oknech s opékáním a velkým ohněm (až do nebe). Karel tyto nové sporty nejen sám provozoval, ale také je učil na různých akcích pro veřejnost.

Další výzvou a jak Karel říkal i jeho snem, byla světová gymnaestráda v roce 2011 ve švýcarském Lausanne. Nácvik PRÁZDNIN probíhal v Písku a Doubí, generálka v Praze, vlastní příprava u nás v tělocvičně za soustavného Karlova povzbuzování, jeho nespokojenosti s dosaženou úrovní a snahou o zlepšování. Týden u Ženevského jezera byl, kromě vlastního cvičení, i kulturním a turistickým zážitkem a pro Karla zvlášť i setkání s olympionismem, včetně návštěvy muzea OH a fotkou se sochou Emila Zátopka.

Prázdniny pokračovaly i v následujícím roce na sletu v Praze. Ve vzpomínkách se nám vybavuje nerozlučná dvojka Kája s Jiříkem, jejich průzkumné výlety po Praze a následné hledání cesty na školu, kde jsme byli ubytováni.

Kromě vlastního cvičení se Karel spolu s několika sokolíky a dalšími vydávali na různé pěší a cyklistické výlety. Ústecko, příhraničí na německé straně, Milešovka a jeho memoriál Sváti Pulce se stali jeho velikou vášní a náplní všedních i svátečních dní. Svědkem toho je i Karlovo nové elektrokolo, které si bohužel moc neužil.

Mezidobí po sletu 2012 bylo také tvůrčí dílnou s nácvikem a vystoupeními malých pódiovek, pro důchodce, turisty nebo i jen pro vlastní potěšení. Splněním dalšího snu byla pro Karla účast na světové gymnaestrádě v Helsinkách 2015. Jako jeden z nejstarších cvičenců odvedl perfektní výkon, zvládl náročný nácvik doma i v kraji a v Doubí. A tak si s námi užil i vlastní pobyt a cvičení v hlavním finském městě a jeho okolí, krásy jezer i kouzlo těchto míst.

A jako člověk, který nemá rád klid, nás Karel vyprovokoval k dalšímu cvičení, tentokrát ke country tancům, které jsme předvedli našim důchodců a s velkým úspěchem obohatili oslavy sedmdesátin pokratického sokola v září 2016.

Stejně jako příchod i odchod Káji zůstane tak poněkud mlhavý - v neděli se po cvičení loučil slovy „jdu si skočit“ (tandemový seskok), 2x se omluvil kvůli očím a nečekaně naposledy odlétl.

Ale, my víme, že Kája s námi bude i nadále - stále bude pochybovat jest-li to zvládneme, podněcovat nás k preciznosti a dokonalosti a bude nás honit a současně i těšit. A bude s námi i na sletu 2018, na WG 2019 v Dornbirnu a všech dalších akcích, které měl rád. Čest jeho památce.

Sobota 11.7.2015 – příjezd

Cesta do Prahy na letiště (individuální), sraz 17-17:30, odbavení, kafíčko a odlet linkou směr Helsinky v 19:30. Finské aerolinky nabídli jednou pití (výborný borůvkový džus) a na letišti ve Vantaa bezpečné přistání ve 22:50. Autobusem odjezd do našeho dočasného domova ve škole Jousenkaaren koulu v Espoo (ulice Jousenkaari 10) – město západně od Helsinek (250.000 obyvatel, lesy a hřiště jako základní charakteristika). Ubytování a spánek v učebně č. 1 v počtu 11 lidí.

Den první - neděle 12.7.2015 – zahájení

Vstáváme časně – problém s málem záchodů ve škole, snídaně ve školní jídelně formou výběru z pultu (tak trochu švédský stůl) a autobusem 195 ze zastávky Halakelo směr Helsinky ke stadionům. Kolem Sonera stadionu (naše scéna na vystoupení) k olympijskému a vzhůru na vyhlídkovou věž – parádní rozhled, kterému bránil vytrvalý déšť. Následně procházka dolním městem – kolem sochy Paavo Nurmiho (finský běžec 1897-1973) a nádraží na senátní náměstí Senaatintori – katedrála uzavřena (úklid), na tržní náměstí Kauppatori - trhy i za deště parádní, malé rybičky nabízené na ochutnávku u stánků skutečně vynikající. Tramvajemi 2 a 9 na výstaviště Messukeskus (pódiovky, jídlo, centrum setkávání). Prohlídka stánků (národní i prodejní), oběd - 24 výdejen + 2 vegetariánské – najednou cca 3.000 lidí. Nedostatek WC u žen – proto chodí normálně i na pánské, káva (kavha) a cesta na zahájení na olympiský stadion (pěšky cca 30 minut). Za mírného deště průvod přes stadion a z tribuny podívaná na „opening ceremony“. Následovalo hledání autobusového nádraží Kamppi – tak dlouho jsme kroužili kolem domů až jsme ho nalezli v podzemí – busem 109 na školu, po večeři z vlastních zásob a nákupu, procházka po okolí a spánek.

Den druhý - pondělí 13.7.2015 – trénink

Jsme raní ptáčata a tak opět první na snídani a vzhůru do města – autobusem na Kamppi, přes poštu a nádraží na krásnou promenádu Esplanadi se sochami a zelení, tržní náměstí a na ostrov Katajanokka se secesními budovami a Uspenskou katedrálou (Uspenski Cathedral). Parádní využití starých doků (hotel, kulturní zařízení), kolem bývalého prezidentského sídla , vlakem z krásného nádraží (věž 48 m, 4 světlonosiči) jednu zastávku do stanice Pasila na oběd. Po kávě a náčumu na pódiovky, hodinová okružní cesta tramvajemi 7 a 4 na tréninkovou plochu (Töölö Sports Field 2) – tam trochu trápení s pamětí a pohybem, nakonec to šlo. Následně cesta po hlavní ulici Mannerheimintie, kolem medvěda (muzeum) do St. Urho's Pub na pivo – finské světlé Karhu za 7,30 (černé 9,70 euro). Návštěva tichého kostela (Kamppi Chapel), nákup a domů na večeři. Po deváté večer (ještě je krásné světlo) do krámku pro plechovkové pivo – ale ouha – prodává se pouze od 9 do 21 hodin, máme smůlu a tak jdeme spát.

Den třetí - úterý 14.7.2015 – den volna

Snídáme již v 6:30, chceme si užít volný den a tak brzy vyrážíme do města, přes poštu na tržní náměstí na trajekt (městská doprava) směr pevnost Suomenlinna. Tak trochu finský Terezín, ale na ostrovech (až 4.600 obyvatel), káva v Kahvila Piper s českou obsluhou a trajektem s veselými černochy zpět na pevninu. Vlakem na oběd, pódiovky (skvělý Izrael i mentálně postižení z GB), naši z FTVS také dobří. Tramvají 9 do města – skalní kostel Temppeliaukion Church,nákup, večeře ve škole a malá vycházka po okolí před spánkem.

Den čtvrtý - středa 15.7.2015 – projížděčka

Vstáváme v očekávání prvního vystoupení na ploše s naší skladbou – tedy brzy, po snídaní do města, foto u sochy kovářů (Kolme seppää), poznamenanou střepinami bomby z roku 1939, promenádou na starou tržnici (Covered Market) se spoustou dobrot – od sladkostí až po ryby či vietnamské speciality. Okolo přístavu vzhůru na hvězdárnu (zavřená), kolem ruského velvyslanectví k vile generála a prezidenta Mannerheima v ulici Kalliolinnantie (dnes jeho muzeum) a do parku k moři do Café Ursula. Procházkou po nábřeží ke kostelu s 30 m vysokou zatahovací věží (Mikael Agricola kyrka) – pro klamání ruských bombardérů ve válce 1939-1943. Po obědě tradiční kafe, někteří i spánek, pódiovky a krátké slunění před olympijským stadionem a „jdeme na to“ - první předvedení skladby na Sonera stadionu s následným náčumem na ostatní vystoupení. A zasloužená večeře v restauraci Vltava u nádraží – guláš za 21, velký a sytý salát s uzeným lososem za 17 a pivko. S plným bříškem a malou vycházkou kolem školy do hajan.

Den pátý – čtvrtek 16.7.2015 – první vystoupení

Trochu přispaní – vstáváme až v 7, po snídaní do města směr monument (trochu jsme si zajeli - okruh tramvají 9 a následně dvojkou) – nalezen Sibelius monumentti – na počest finského hudebního skladatele – 600 svařených trubek o váze 24 tun ve tvaru nehrajících varhan. Poté do loděnice – kavárna Regata, na oběd a na vystoupení – zahajujeme celý program, celkem se zadařilo. Následně jsme sledovali při popíjení piva další vystoupení, navštívili zimní a růžovou zahradu Talvipuutarha a skončili v zábavním parku Linnanmäki (šílené atrakce). Malý nákup, večeře a na kutě.

Den šestý – pátek 17.7.2015 – druhé vystoupení

Naše finále – trochu deště a bouřky, po snídaní vleže. V půl deváté za mrholení do města, prohlídka katedrály, pauza na senátním náměstí – pódiovky – ženy nákup a městem k největšímu kostelu ve městě Johanneksenpuisto, se dvěma věžemi a nádherným interiérem. Po obědě siesta a na poslední vystoupení – focení celé české výpravy – cvičení, nákup a večeře na škole, po delší procházce spánek.

Den sedmý – sobota 18.7.2015 – ukončení

Ráno nás budí slunce a tak záhy po snídani vyrážíne na ostrov Seurasaari – krom jiného skanzen a krásné scenérie a zvířátka, oáza pro běžce (i finský prezident Urho Kekkonen si tu běhával). Po obědě pěšky na olympijský stadion (Zátopek 3 zlaté, Dana jednu na OH 1952) – závěrečný ceremonial (closing ceremony), na jedno pivko do pubu a do školy – večeře, balení a spánek.

Neděle 19.7.2015 - odjezd

Budíme se záhy – okolo páté, dobalení a bez snídaně (každý co mu zbylo) čekáme na odjezd autobusu. Na letiště – jsme tam hodně brzo, odlet v 9:30, přistání v Praze 10:50 a individuální rozjezd domů. HOWG

Zatím NIC MOC. Tak by se dalo hodnotit naše cvičení = nácvik na WG 2015. Rozcvička ujde (až na to provedení). První míče občas zkazíme, ale ty druhé, ty prostě neumíme. Podbíhání je vždy spojeno s legráckou Jirky - vždy to splete trochu jinak a jinde. No a taneční mikiny si každý dělá, jak to vidí a odkouká, prostě pohled pro bohy. Závěrečné kruhy jsou vždy jen epizodkou toho, co asi budeme dělat.

ALE - dnes je Silvestra, tak se veselme, máme to do Helsinek za 192 dní a to se dá ještě mnoho věcí nacvičit a vypilovat. Tak JO ! A na zdraví !!!

Dnes byl spuštěn náš nový blog. Prosím sledujte jej, budeme se snažit přinášet vždy aktuální informace. Číst zprávy tohoto blogu je možné i přes RSS kanál.